Jak se rozhodnout, když fakt nevíš?

Příběh v tomto článku je zveřejněn se souhlasem klientky.

Jedna klientka ke mně přišla ve chvíli, kdy řešila otázku, kterou si v různých podobách pokládá spousta lidí: Zůstat v práci, která dává jistotu, nebo odejít a zkusit něco nového?

Před sebou měla dvě pracovní cesty. Jedna nabízela větší jistotu, známé prostředí a stabilnější příjem. Ta druhá byla méně předvídatelná a nesla s sebou nejistotu, jestli to vyjde. Zároveň ji ale lákala mnohem víc.

Ta první práce pro ni byla pořád o tom samém. Odbavování úkolů, hlídání termínů a kontrola, jestli ostatní dělají svoji část. Byla v ní jistota, ale taky nuda a pocit, že stojí na místě. Ta druhá ji nelákala jen tím, že dávala větší smysl. Cítila v ní i větší svobodu. To, že si věci může dělat víc po svém, způsobem, který jí sedí. Docházelo jí, že potřebuje tvořit nové věci, učit se, něco měnit a dělat práci, ve které může být víc sama sebou.

Na papíře přitom vypadala rozumněji ta první varianta. Byla bezpečnější, předvídatelnější a měla méně otazníků. Jenže během koučinku se začalo ukazovat i to, co na papíře napsané nebylo. Jak by se v té práci cítila za pár měsíců. Jak by vypadal její běžný pracovní týden. S jakou energií by ráno vstávala. A jestli by to byla opravdu úleva, nebo jen návrat do známého, které už jí stejně nestačilo.

Právě tehdy jí začalo docházet, že v jedné variantě by sice měla větší jistotu, ale uvnitř by zůstávala na místě, které už ji nenaplňuje. Nebyla to žádná dramatická katastrofa. A právě v tom to někdy bývá zrádné. Ne vždy nás drží vyloženě špatná práce. Někdy nás drží práce, která je vlastně v pořádku, jen už není v pořádku pro nás.

Ta druhá cesta nebyla bez strachu. Nebyla bez nejistoty. Ale byla v ní živost, větší svoboda, chuť učit se nové věci a pocit smyslu. Nešlo o žádné filmové procitnutí, kdy se otevře nebe a všechno je najednou jasné. Spíš o postupné skládání toho, co v sobě nejspíš dávno cítila, jen to přehlušoval strach a potřeba mít všechno pod kontrolou.

Nakonec se rozhodla vykročit novým směrem. Dnes dělá práci, ve které se učí, roste a pomáhá lidem. A i když v ní není stoprocentní jistota, je v ní něco, co je pro ni důležitější: pocit, že její práce dává smysl a že v ní může být víc sama sebou.

Tenhle příběh ale není jen o změně práce. Je hlavně o tom, jak rozhodování často vypadá. Na jedné straně jistota, na druhé nejistota. Na jedné straně klid, na druhé živost a smysl. A právě ve chvíli, kdy se člověk nesnaží jen rychle vybrat správnou možnost, ale začne víc vnímat, co opravdu potřebuje, může se v tom začít objevovat větší jasno.

Proč je tak těžké se rozhodnout

Když se potřebuješ rozhodnout, většinou nejde jen o jednu volbu. Ve hře bývá strach z chyby, očekávání okolí, potřeba jistoty i obava, že si to později budeš vyčítat. Proto bývá rozhodování tak vyčerpávající.

Často si navíc nevybíráš mezi dobrou a špatnou možností. Vybíráš si mezi dvěma hodnotami, o které nechceš přijít. Třeba mezi jistotou a svobodou. Mezi stabilitou a smyslem. Mezi tím, co je rozumné, a tím, co tě skutečně táhne.

A pak je tu ještě jedna klasika. Snaha najít rozhodnutí, u kterého nebude ani kousek pochybnosti. Jenže takhle to většinou nefunguje. Jasno nepřijde vždycky jako velká rána. Často přichází spíš ve chvíli, kdy si dovolíš přestat hledat dokonalou odpověď a začneš hledat odpověď, která dává smysl právě tobě.

Jak se rozhodnout, když v tom nemáš jasno

Pomáhá přestat si pokládat jen otázku: Co je správně? Užitečnější bývá ptát se jinak. Co se se mnou stane, když v téhle variantě zůstanu další rok? Jak se budu cítit? Co mi to bude brát a co dávat?

Stejně tak je dobré podívat se na druhou možnost ne jen jako na změnu názvu pozice nebo prostředí, ale jako na reálný život. Jak by vypadal běžný den? Co by v něm bylo jinak? Co by tě těšilo a co děsilo? Právě tam se často ukáže víc než v seznamu plusů a mínusů, který si člověk píše večer unaveně a s pocitem, že by za tenhle výkon měl dostat aspoň diplom.

Důležité je také rozlišit, jestli mluví strach, nebo tvoje skutečné potřeby. Strach obvykle křičí: Co když to nevyjde? Vnitřní pravda bývá mnohem tišší. Spíš říká: Takhle už nechci fungovat. Nebo: Tohle mě táhne, i když se bojím.

Nejčastější chyby při rozhodování

Jednou z nejčastějších chyb je čekání na absolutní jistotu. Lidé si často myslí, že až se rozhodnou správně, zmizí všechny pochybnosti. Jenže pochybnosti někdy nezmizí ani tehdy, když už správný směr v sobě cítíš.

Další chybou je rozhodovat se jen hlavou. Jen logicky, jen rozumně, jen podle toho, co bude dobře vypadat navenek. To má jednu nepříjemnou nevýhodu: člověk pak může udělat velmi rozumné rozhodnutí a být v něm velmi nešťastný.

A pak je tu rozhodování ve stavu únavy a přetížení. Když už toho máš plnou hlavu, je mnohem těžší slyšet, co opravdu chceš. V takové chvíli bývá lákavé sáhnout po variantě, která působí nejbezpečněji. Ne nutně po té, která je pro tebe dlouhodobě nejlepší.

Jak poznáš, že se v rozhodnutí posouváš

Nemusí to vypadat tak, že najednou zmizí všechen strach. Často je to mnohem jemnější. V hlavě je menší hluk. V těle o něco větší klid. Jedna varianta může být pořád náročná, ale zároveň v ní cítíš víc prostoru, víc energie nebo větší úlevu.

Někdy si neřekneš: Tohle je stoprocentně správně. Spíš začneš cítit: Tímhle směrem se můžu vydat. A právě to bývá velmi dobrý začátek.

Kdy může pomoct koučink

Koučink může být velkou oporou ve chvíli, kdy se potřebuješ rozhodnout, ale v hlavě se ti pořád točí stejné myšlenky dokola. Když slyšíš strach, názory okolí i tlak na jistotu, ale svůj vlastní hlas už skoro ne.

Kouč nerozhodne za tebe. A to je dobře. Pomůže ti ale podívat se na situaci z jiné strany, pojmenovat, co je pro tebe opravdu důležité, a oddělit skutečné potřeby od obav, které ti berou odvahu. Právě v tom bývá obrovská úleva. Ne proto, že by najednou všechno zmizelo, ale protože v tom konečně nejsi sama.

Shrnutí

Když nevíš, jak se rozhodnout, nemusí to znamenat, že jsi nerozhodný člověk. Možná jen stojíš před volbou, která je důležitější, než se na první pohled zdá.

Jak se tedy rozhodnout? Ne tlakem na dokonalou odpověď. Spíš tím, že se zastavíš, podíváš se na obě možnosti poctivě a dáš prostor i tomu, co v sobě možná už nějakou dobu víš.

A někdy právě tehdy začne být jasněji.

Na tohle nemusíš zůstávat bez podpory

Rády tě v tomhle tématu podpoříme a pomůžeme ti najít tvoji vlastní cestu. Nezávaznou konzultaci si můžeš objednat zde.

Další inspiraci najdeš i v těchto článcích:

Nebo se mrkni na naše sociální sítě a můžeš nás začít sledovat:

Krok k sobě, krok vpřed.