Jak se zbavit stresu

Napětí, které se s tebou táhne celý den.
Hlava, která se nezastaví ani večer.
Pocit, že všechno nějak držíš pohromadě, ale stojí tě to víc, než si připouštíš.

Je ti to povědomé?

Tohle není návod, jak být v klidu.
Není to další věc, kterou musíš zvládnout.

Je to místo, kde na chvíli nemusíš nic dokazovat.
Nemusíš si z něj nic odnášet. Nemusíš nic měnit.
Stačí číst. Nebo jen být.

Když se ti během čtení uleví jen o kousek, je to víc než dost.

Ráno: všechno se rozjede dřív, než vstaneš

Budík zazvoní a hlava naskočí okamžitě.
Co všechno je potřeba. Co nesmíš zapomenout. Co se zase nestíhá.
Práce. Péče. Provoz dne.

Tělo ještě leží, ale už je v pohotovosti.

Zkus si teď jen všimnout:

• kde v těle cítíš napětí
  Ramena? Krk? Čelist?

Nemusíš s tím nic dělat.
Jen si toho všimnout.

Ráno není o zvládnutí dne.
Je jen o tom udělat další krok.

Práce a vedlejší věci: jedeš dál, i když už nemáš z čeho brát

Maily chodí. Úkoly se vrší. Termíny se blíží.
A vedle toho běží další věci, které nejsou hlavní, ale stejně je někdo musí držet.

Funguješ, protože to tak děláš už dlouho.

Stres tady často není z množství práce.
Je z pocitu, že nesmíš polevit, protože by se něco rozpadlo.

Zkus si položit otázku, bez hledání odpovědi:

Kde by dnes šlo ubrat, aniž by se svět zbořil?

Nemusíš to vědět hned.
Stačí tu možnost připustit.

Úleva někdy přijde už z toho, že si dovolíš polevit aspoň v myšlenkách.

Péče o druhé: když je únava hlasitější než trpělivost

Jsou chvíle, kdy tě všechno dráždí.
Hluk. Otázky. Emoce.
A hned za tím přijde výčitka, že by reakce měly být klidnější. Lepší.

Možná ale nejde o netrpělivost.
Možná je tu únava, která trvá už dlouho.

Zkus si to potichu pojmenovat:

Cítím únavu.

Ne „něco je se mnou špatně“.
Jen únava.

Únava nepotřebuje opravu.
Potřebuje chvíli, kdy se nemusíš snažit.

Vztahy: jste spolu, ale každý nese něco jiného

Stres ve vztazích se často neprojeví hádkou.
Spíš tichem. Krátkými odpověďmi. Provozem místo blízkosti.

Možná toho máte oba hodně.
Možná jedete každý po svém.
A možná máš pocit, že teď už není kapacita řešit ještě vztah.

Tohle není selhání blízkosti.
To je únava.

Zkus si jen všimnout:

• jestli se víc stahuješ do sebe
• jestli se mluví hlavně o tom, co je potřeba zařídit
• jestli máš pocit, že teď na to není prostor

Nemusíš s tím nic dělat.
Jen to vidět.

Domácnost: věci, které nikdy nekončí

Uklidíš. A za chvíli to není vidět.
Prádlo se pere pořád dokola.
Věci se rozbíjejí, opravují a řeší.

A někde v hlavě běží pocit, že by to mělo jít zvládat líp.

Domácnost je proces, který nikdy nekončí.
Stres vzniká ve chvíli, kdy z něj uděláme měřítko vlastní hodnoty.

Zkus si dovolit tuhle větu:

Doma má sloužit nám. Ne my jemu.

Rozhlédni se a zeptej se:

• Co z toho, co tu vidím, teď opravdu nemusím řešit?

I když to pustíš jen v hlavě,
tělo to často pozná jako úlevu.

Když přijde nemoc

Někdo onemocní. Nebo ty. Nebo všichni.
A všechno, co ještě nějak šlo, najednou nejde vůbec.

Nemoc ruší všechna pravidla hry.

V tu chvíli neplatí výkon ani výdrž.
Platí jen to, co je možné.

Zkus si dovolit tuhle větu:

Teď to prostě nejde.

A to stačí.

Když se to všechno sečte

Práce. Péče. Vztahy. Domácnost. Nemoc.
A nad tím vším pocit, že by mělo jít zvládnout víc.

Ale pravda je jiná:

• tenhle tlak by unavil kohokoliv
• vyčerpání dává smysl
• není divu, že stres drží

Potichu na závěr

Nemusíš zvládnout všechno.
Nemusíš to zvládnout hned.
A nemusíš být pořád silný člověk.

Jestli se ti teď dýchá aspoň o trochu líp,
tenhle článek udělal přesně to, co měl.

A jestli ne, neznamená to, že je s tebou něco špatně.
Jen toho možná neseš víc, než se dá ulevit jedním článkem.

I to je v pořádku.

Pokud se stres vrací pořád dokola a máš pocit, že už nejde jen o jednotlivé dny, ale o dlouhodobý stav, může pomoct podívat se na to jinak a pomaleji, klidně se ozvi. Bez tlaku, bez závazku. Jen si to spolu projít a uvidět, co by ti mohlo pomoct.